Už k nám do Vrchlabí přijelo spoustu návštěv. Alča přicestovala úplně sama až z Brna. Autem, proto ten skrytý obdiv ve slově až. Mně jako docela nezkušenému řidiči teprve nedávno došlo, jak je řízení na delší vzdálenosti vyčerpávajíc. Hned po jejím příjezdu jsme zvládly procházku večerním Vrchlabím, tlachání v kavárně, no, a pak ještě mini večírek u nás. A co se týče podmínek k získání nových vzrušujících ornitologických zážitků, byl Alčin příjezd načasovaný vskutku skvěle....

Bylo to 15. ledna 2020, kdy Frodí duše opustila vyhřáté místečko u krbu. Pochopitelně si před svým odchodem neodepřel oblíbenou večeři následovanou krátkým venčícím kolečkem. Po příchodu domů ho opustily poslední zbytky sil a v tátově náruči zakončil svoji klikatou pouť. Byl doma se svým nejmilejším z primátů, v krbu praskal oheň a nezbylo, než doufat, že hezčí život ani smrt by si nemohl přát.  

I když máme desátého prosince, počasí je venku pořád spíše longboardové než snowboardové. A to i tady v Krkonoších. Ale protože je mokro a zima, ani na ten longboard už jsem pár týdnů nestoupla. A tak nastala ta ideální chvíle na souhrn videí, která jsem za uplynulý rok (vlastně už dva!) posbírala na YOUTUBE. Tak jdem na to - rozloučení s letošní longboardovou sezónou a trocha motivace na tu příští.