Na jeden z těchto ostrůvků,Ilha Comprida,jsme dneska přejeli trajektem společně s Fabiem a na prázdné pláži s polorozpadlým barem jsme se chystali do vody. Moje "zkušené" oko zhodnotilo vlny jak oukej na moje plácání,cca 1-2m, vítr jihovýchodní, sluníčko vykouklo,ale stejně byla děsná kosa. Popravdě se mi do té vody moc nechtělo.
Fabio mi půjčil svoje druhé maličké (5'11)prkno. Hned když jsem ho viděla,musela jsem se začít smát,to bude pěkná plácačka! V červenci v Portugalsku jsem ještě jakž takž zvládla jízdu na prkně 7'4,nemohla jsem se dočkat,až se zkusím oťukat s tímhle,protože jízda na něm to je ještě hodně vzdálená budoucnost. 

"Brazilci milují cukr!" rozzářil se profesor a spokojeně se mohutnýma prackama poplácal po pupku. Stáli jsme v malé univerzitní továrničce a laboratoři na zpracování cukrové třtiny. Byla jsem obeznámená s celým výrobním procesem proloženým názornýma ukázkama na přístrojích a jako jeho vyvrcholení mi v ruce přistála dárková taška plná výrobků z cany. Ještě jsem si vyprosila ukázku jejich plantáže nedaleko za městem. Svištěli jsme po dálnici, uprostřed ničeho jsme zpomalili a odbočili na nenápadnou polní cestu plnou výmolů. Auto se houpalo nahoru a dolů, když jsme míjeli malý pomerančový sad po pravé straně a nalevo se rozprostírala plocha pokrytá střapatou cukrovou třtinou. Všechny zvuky města zde utichly, až na vzdálené svištění aut po nedaleké dálnici. Ptáčci zpívali, sluníčko pražilo a ze střapaté houštiny se ozývaly zvuky, jako by někdo s rostlinou zápasil. To se v hustém porostu oháněl mačetou potem zalitý pracovník, který třtinu právě sklízel.

Cukrová třtina je taková přerostlá střapatá tráva. Po sklizni se musí rychle odvést do cukrovarů, kde se očistí a okamžitě zpracovává na bioethanol na pohon aut nebo cukr. Samotné stéblo rostliny obsahuje cca 20% cukru. Při teplotě pod 15 stupňů Celsia rostlina přestává růst, proto jsou tropické země s teplotami kolem 30 stupňů ideální. Do Brazílie se cukrová třtina dostala z Haiti, kam ji přivezl Kolumbus. Její původ není jasný, nejpravděpodobněji vznikla z planého druhu Saccharum robustum, který roste na Nové Guneji, okolních ostrovech a na březích řek.

O pár týdnů později jsem dostala příležitost zúčastnit se exkurze na velkou plantáž a do fabriky na cukrovou třtinu Odebrecht u městečka Teodoro Sampaio, nedaleko Presidente Prudente. Bohužel z plantáže jsem tolik neviděla, jen části podél cesty. Nejvíc času jsme strávili v jakési přednáškové místnosti a ze samotného výrobního procesu a přístrojů jsem viděli jen málo. Na závěr jsme aspoň projeli areál autobusem. Tenhleten Odebrecht má dalších 10 fabrik roztroušených po Brazílii ale i různě po světě - například v Paraguai a Angole. Rozloha fabriky, kterou jsme navštívili je 4 500km2 a vyprodukuje 25 000 tun cukru za den. ​

Jeden z výrazně negativních dopadů téhle fabriky je, že se nachází v těsné blízkosti parku Morro do Diabo. Jediné významné rezervaci v okolí plné ohrožených druhů zvířat jako jsou jaguáři, pumy, tapíři, papoušci ara a dokonce zde žije i kriticky ohrožený lvíček černý. Zvířata se často přesouvají z místa na místo a právě plantáž cukrové třtiny jim slouží jako koridor. Občas tak dochází k brazilskému masakru, když stroje při sklizni doslova rozsekají jaguářici i s mláďaty. Drahá cena za ukojení lidských potřeb znázorněná jedním konkrétním příběhem, který jsem ten den slyšela nejmíň pětkrát. ​

Toť vše, co jsem se dozvěděla. Bylo to jen malé nahlédnutí do země posedlé cukrovou třtinou. Bohužel se mi nepodařilo najít moc informací o dovozu a využívání třtinového cukru v ČR. Obecně je to vychvalovaná rostlina, nazývaná plodinou budoucnosti pro její velké využití od jídla, cukrovinek, přes výrobu papíru až k biopalivům snižujícím emise oxidu uhličitého až o 90%. Brazílie se údajně stala příkladem pro ostatní země produkující cukrovou třtinu. Na etanol už lítají i některá letadla.Velkým pozitivem je taky poskytnutí zaměstnání místním občanům. Jen námi navštívená fabrika zaměstnává 2 250 místních obyvatel. ​