Po zimě už jen fotky :) A kapitola léto může začít!

Před pár týdny jsem vylezla před barák a do nosu mě praštil úplně nový vzduch. Příchod zimy se ohlásil. Okamžitě nám to vehnalo do žil novou energii. Když ale přišel podzim v plné parádě, energii jsem investovala hlavně do přepínání z jednoho dílu Gilmorek, nebo jiného vzdělávacího programu, na druhý. Lilo totiž nepřetržitě celý týden v kuse, a to jako z konve, nebo spíš z rozbité hadice. Pršelo mi totiž i do obličeje, přestože jsem šla s kapucí na hlavě a s tou stejnou hlavou pokorně sklopenou před rozdováděnými přírodními živly. Dnes jsem vylezla z postele a za oknem svítilo sluníčko! Věrné kamarádky Lorelai a Rory jsem sprostě ponechala osudu. Náš krkonošský list přání zavelel jasně - je čas jít na Kotel! 

... ještě hopnu do gumáků a outfit je na světě. Alča by byla pyšná, její kamarádka zase vypadá, jako by vylezla z popelnice. Do lesa za domem chodíme každý den, brzy už tomu bude rok. Ze začátku jsem mívala snahu vypadat k světu, ale za celý ten rok jsme tam potkali jednoho člověka, takže jdu naprosto neohroženě v pyžamu po tátovi. Arčí sere za stromem a já už taky na všechno seru. Jestli jsme se v Krkonoších něco naučili, tak právě tohle. A co to znamená pro blog? 

Tou nejdůležitější ingrediencí do banánových palačinek je písnička Banana Pancakes od Jacka Johnsona. Pokud mě hlas mého idola ze středoškolských let nepovzbuzuje z nejbližšího repráku, zvyšuje se tak pravděpodobnost, že můj kulinářský zápas skončí žalostně. ​Toto nebezpečí je i za opačných podmínek velmi vysoké.