"Shoulder season" neboli období mimo hlavní snowboardovou sezónou probírají Karakoam Bindings s kanadskou snowboarďačkou Marie France Roy.

Kanadský dokument nás provede po různých místech světa, která reprezentujou, jakým způsobem lidi zasahují do přírody a názorně tak vysvětlí, proč se toto naše působení dokonce označuje jako nové geologické období zvané antropocén. Těžba nerostů, globální oteplování, bělení korálů nebo vymírání druhů jsou jedny z mnoha témat, kterých se dokument během hodiny a půl dotkne. Prostřednictvím dokumentu projedeme nejdelším tunelem světa, navštívíme jedno z největších smetišť na světě a zúčastníme se pálení slonoviny v Keni. Záběry z ptačí perspektivy na zpustošenou krajinu nepotřebují mnoho komentářů a film je často jen tichou přehlídkou našeho díla. Mnoho z největších zásahů do přírody způsobených průmyslem nakonec často vyústí v nepostradatelné produkty jako jsou třeba sochy s holými zadky nebo sošky vyřezávané ze slonoviny, které jsou tak ohavné, že bych to nekoupila ani za dolar. 

Vyprávění malého chlapce o cestě, na kterou ho vzal jeho otec společně s celým zbytkem rodiny, stejně jako to s ním kdysi udělal jeho dědeček. Obdivuhodná cesta rodiny s malými dětmi více i méně exotickými krajinami za hledáním těch nejlepších vln a hlavně Velké ryby, kterou mají v plánu během svojí výpravy chytit. Film působí jako balzám na duši stejně jako pohled na párek surfařů (Aamion and Daize Goodwinových) při jízdě na vlnách. Především jezdit jako Daize, to je prostě sen! Vyprávění má spád, je vtipné a i když jsem vlastně jen ležela na gauči a čučela na telku, měla jsem pocit, že jsem úplně splynula s přírodou na obrazovce a celou cestu prožila s nimi. 
Film byl v uplynulém roce na plátnech všech možných surfařských filmových festivalů a shlídnout se mi ho konečně podařilo na Netflixu.
Oficiální stránky filmu: https://www.giventhemovie.com/about 
Trailer: 

Alana Blanchard, Bethany Hamilton a spoustu dalších surfařských hvězd mě nikdy tolik neoslovily jako právě Lauren Hill. Z Floridy, kde vyrůstala a ve 14 letech chytila svoji první vlnu, později vycestovala studovat do Austrálie environmentální vědy a sociologii. Všechny svoje zájmy propojila a studia zakončila prací o environmentální etice a surfařské kultuře.  Austrálii dnes už považuje za svůj domov, žije tam se známým surfařem a aktivistou v ochraně oceánů Davem Rastowichem a nedávno se jim narodilo děťátko. 
Za nakažlivým úsměvem a jiskřivýma očima Lauren vidím spoustu odvedené práce, silnou laskavou osobnost ale hlavně spoustu radosti ze života. Prezentuje surfing a životní styl kolem něj přesně tak, jak ho spoustu z nás vnímá nejraději. Upozorňuje na to, že se dnes bereme příliš vážně a s tím nejde než souhlasit, v surfingu obzvlášť. Mám pocit, že tato osoba dokáže lidi znovu napojit na surfování s jeho původní podstatou, přímo to z ní vyzařuje. Což může znít směšně, když jsem ji vlastně nikdy neviděla na živo. Věřím ale, že v tomto případě nejsou moje představy o mém idolu zkreslené. Vždyť jen skutečnost, že dala v mládí přednost studiím před kariérou profesionální surfařky, naznačuje mnohé. 
Další, čím mě Lauren okouzlila, je, že neskrývá svoje sympatie k menším vlnám. Na videích neřeže ostré zatáčky na velkých vlnách a neběhá po pláži se shortboardem v podpaží. Místo toho se nechává unášet pohodovýma vlnama na dlouhém longboardu a elegantně tančí s oceánem. Při pohledu na to splynutí a hravost jsem si uvědomila, že tohle je možná přesně to, co hledám, a že k tomuto stylu tíhnu i na longboardu na kolečkách, to jen potvrzuje. 

Lauren se kromě aktivit v ochraně přírody, proslavila také díky svému blogu SEAKIN, kde se kromě životního prostředí a ochraně oceánů, zabývá postavením a vnímáním žen v surfingu.

Ráda se dívám na videa o Lauren, když potřebuju povzbudit, namotivovat nebo se jen chci podívat na hezké surfařské video. Mohla bych ji poslouchat stále dokola. Její úspěchy mi dodávají naději, že spojení všech různých zájmů není nic nemožného. Poslední tečkou bylo, když jsem viděla, že mají s Davidem hnědou borderku. Tím se nekrompromisně stává mojí nejoblíbenější surfařkou na světě :-)

► Nedávno Lauren se svým partnerem Davem rozjeli WATERPEOPLE PODCAST
► Blog Lauren THE SEAKIN
​► Rozhovor s BE YOUR OWN MUSE
► Lauren jako host v podcastu od Ashe Grunwalda

Minulý rok Lauren představila z vlastní tvorby krátkou parodii na svět ženského surfingu, jak je prezentován ve většině videí a jak je to ve skutečnosti. Nepochybně si tímhle výtvorem získala sposutu příznivců :-)

Lauren jsem dřív tolik neregistrovala a přitom jsem ji v roce 2016 viděla v krásném surfařském filmu Bella Vita, kde přijela s Davem a jeho kamarádem objevovat vlny, a teď se podržte - do Itálie. 

​Během našeho putování po jihozápadním pobřeží Francie jsem měla jedno přání - koupit si knížku s příběhem o surfování, kterou si budu doma během zimních měsíců číst a přenášet se tak zpátky k oceánu, když to budu potřebovat. A během našeho putování mě pořád pronásledovala knížka s názvem Surf Mama. Už z názvu vyplývalo, že autorka asi nebude vykládat příběh o mladé holce, co si jela splnit svůj surfařský sen, ale rovnou o matce, co sbalí celou svoji rodinu a opustí deštivé Irsko, aby se ve francouzském Biarritzu pustila do plnění svého snu, který snila už příliš dlouho.
Knížka neoplývá otřelýma frázema, Wilma si ze sebe dělá srandu, kde může, místo, aby se zoufale snažila svým příběhem někoho dojmout nebo se snad pokoušet vypadat jako cool surfařka. Místo toho popadne prkno do jedné ruky, pivo do druhé a vrhá se do 30cm vln, kde se přesvědčí, že i psi dokážou surfovat líp, než ona.
Představte si Bridget Jones, jak se snaží svůj ztroskotaný život napravit u oceánu. S touhle knížkou jsem měla až překvapivě šťastnou ruku, Wilma mi ani na chvilku nedovolila, abych svůj surfařský sen brala příliš vážně a takových knížek si moc cením!
Příběh Wilmy Johnosnové je ale i přes všechny srandičky obdivuhodný. Dokázala všem, že nikdy není pozdě!

Ať už to byl film, knížka nebo články, nepřestávala mě na Dian Fosseyové fascinovat její oddanost gorilám. Jakoby ochrana goril bylo jejím jediným jasným posláním. Věnovala se tomu naplno, tak jak by to mělo vypadat i v mnoha ostatních případech ochrany.
Nejednou jsem přemýšlela, jak dokázala oželit všechny "obyčejné" životní události jako mít rodinu, věnovat se jiným končíkům...ne, prostě běhala po pralese, odháněla pytláky a aktivně chránila gorily, které tolik milovala. A tak to taky nezůstalo bez následků. Kromě mnoha přátel, si nadělala spoustu nepřátel. Dala by se označit za blázna, nebo to tak alespoň spoustu lidí utrousí. Mně ale nepřestává hlodat pocit, že možná prostě jen dělala pořádně svou práci. I když byla hodně radikální, jakoby Dian gorilám seslaly nějaké vyšší síly, protože přišla právě včas, aby chránila poslední horské gorily.
 
O Dian byl kdysi dáávno natočený film a k dostání je i její stejnojmenná knížka "Gorily v mlze".
 
Film je nádherný, dojemný a líp ho snad už udělat nemohli, takže na seznámení s Dian ideálka!
 
Trailer:

Jsem si jistá, že tahle odvážná ženská zanechá stopu v každém z nás. K některým pasážím v knize, filmu a dalších zdrojích se budeme určitě vracet i v budoucnu pro inspiraci a dodání odvahy.