|
"Shoulder season" neboli období mimo hlavní snowboardovou sezónou probírají Karakoam Bindings s kanadskou snowboarďačkou Marie France Roy. 
0 Comments
O přínosech jógy pro snowboarďáky se rozpovídala Emily Ruth na webu Whitelines. Přečti si rozhovor a nalaď se na zimu. Krkonošské kopce se ještě rezaví v podzimním hávu, ale už se to blíží! Emily má ve svojí Youtube sbírce tři snowboarďácké lekce po dvaceti minutách. Pak má taky lekce pro bikery a spoustu dalších. SNOWGA S EMILY foto: zdroj
Milovníky longboard dancingu a fanoušky australského hudebníka Xaviera Rudda čekalo v červnu milé překvapení. Ve videoklipu k nové písni Stoney Creek září známá longboarďácka hvězda Valeryia Gogunskaya. Ta se v úvodu písně chystá s dlouhým surfem do vody, podmínky ale zrovna úplně nepřejí, zaštěká pes (k velké radosti nás pejskařů) a zbytek písničky protančí na dlouhém skejtu. Oceán však ze záběru nezmizí a zůstává součástí příběhu. 
Zima je ve vzduchu! Proto nastal ten správný čas, abych sdílela jeden ze svých oblíbených Youtube kanálů, podle kterého cvičím s cílem být připravená na svah nebo se jen naladit na zimu a snowboardovou sezónu.  Kanadská profesionální snowboarďačka a environmentální aktivistka Marie-France Roy provádí Daniele z Youtube kanálu Exploring Alternatives jejím ekologickým hnízdečkem. To je celé postavené z přírodních a recyklovaných materiálů. Dokonce i odpadky posbírané po okolí našly v domě své využití.  Sladký mátový čaj, vonné tyčinky, staré dřevěné lodičky podřimující na břehu oceánu, nemilosrdné bakterie odsuzující zhýčkané Evropany k několikadennímu "horem spodem" maratonu v koupelně, longboardový ráj v malé rybářské vesničce Imsoaune, marocké slunce zapadající za modrý horizont, úzké uličky s malými krámky a skútry míjející o centimetry každého, kdo se bláhově domníval, že tak úzkým prostorem nic neprojede - to jsou jen střípky všech dojmů a vzpomínek z Maroka, které navždy zůstanou zapsané v našich srdcích i žaludcích. Dnes u snídaně jsem si na Maroko zavzpomínala u nového videa od The Surf Tribe: A přidávám i staré dvouminutové video od Santosha Society, které si můžete pustit na Vimeu - ODKAZ. Škoda, že naše cesta byla jen tak krátká, za to mě ale přesvědčila, že do Maroka se budeme muset ještě někdy vrátit. Zatím se můžu přehrabovat v rok starých zápiscích, které jsou i tady na blogu! :-)  klikni na obrázek
Když jsme s mým kamarádem z Indie procházeli portugalskou vesničkou Baleal, míjeli jsme spoustu jógových center. Ceny lekcí tkzv. surf jógy se pohybovaly kolem 10 Eur za hodinu. Byl z toho znechucený a začal vykládat o józe, jak ji zná z Indie a jaký se tady z toho v Evropě dělá buisness, zatímco poselství jógy většině lidí úplně unikne. Chápala jsem jeho pocity a ráda bych, aby se tady v Evropě neříkalo józe "jóga", ale třeba "cvičení inspirované jógou" nebo "cvičení s jógovými prvky". Jako konzumem a vším západním prožraná Evropanka ale oceňuju každý slabý náznak toho, co při cvičení prožívám a mohlo by se to snad alespoň blížit něčemu ryze jógovému. Snažila jsem se mu vysvětlit, že i když jsem jógu začala cvičit s úplně jinými úmysly než dosáhnout nirvány, začala jsem na sobě sledovat pozitivní účinky cvičení, aniž bych o nich veděla, že mohly přijít. Ten pocit získaný i po krátkém cvičení mi po zbytek dne bránil propadat běžným vrtochům. Dosáhla jsem podobně povznešené nálady jako po sjíždění vln. Takže ať jsme z jógy udělali cokoliv, pozitivní přínos má i v této podobě.
Kanadský dokument nás provede po různých místech světa, která reprezentujou, jakým způsobem lidi zasahují do přírody a názorně tak vysvětlí, proč se toto naše působení dokonce označuje jako nové geologické období zvané antropocén. Těžba nerostů, globální oteplování, bělení korálů nebo vymírání druhů jsou jedny z mnoha témat, kterých se dokument během hodiny a půl dotkne. Prostřednictvím dokumentu projedeme nejdelším tunelem světa, navštívíme jedno z největších smetišť na světě a zúčastníme se pálení slonoviny v Keni. Záběry z ptačí perspektivy na zpustošenou krajinu nepotřebují mnoho komentářů a film je často jen tichou přehlídkou našeho díla. Mnoho z největších zásahů do přírody způsobených průmyslem nakonec často vyústí v nepostradatelné produkty jako jsou třeba sochy s holými zadky nebo sošky vyřezávané ze slonoviny, které jsou tak ohavné, že bych to nekoupila ani za dolar. Nuže, za poměrně krátkou dobu úspěšně pustošíme to, co se na planetě tvořilo miliony let bez naší pomoci. Ironií je, že můžeme kroutit hlavou nad tou zkázou jak chceme, ale i tento článek vzniká na noťasu, jehož baterie nejspíš pochází z nějakého podobně zpustošeného místa. Nepropadejme ale beznaději, když odcházíme z kina. Je dobré si občas připomenout, že všechny produkty kolem nás měly nějaký dopad na přírodu a že se musíme v našich životech neustále snažit uskromňovat, přestože je dnes tak snadné si pořídit cokoliv nás napadne. Tyto dokumenty mívají zvláštní moc v nás probudit pocit beznaděje, když pozorujeme tak obrovské plochy zničené přírody a tušíme, že většina lidí na této planetě stejně není dostatečně motivovaná něco doopravdy změnit. Když ale na plátně kina hoří hromady sloních klů, které všechny do jednoho patřily živým bytostem, říkám si, že se staly obětí rozežranosti jen pár jedinců. Tak vidíte, co pár jedinců dokáže. Na kterou misku vah si stoupnete vy?  |
Archiv
March 2024
|
