Drandění velkoměsty

Nejsme zrovna skalní fanoušci poznávání měst a jejich historických památek obvyklým způsobem. Přesto se jednou za čas do města rádi podíváme a v poslední době jsme si oblíbili poznávat města na longboardu. Před příjezdem do některého z měst je vždycky nejnapínavější už jen to, jestli vůbec bude dobře sjízdné. Zatím jsme měli štěstí s městy jako třeba Paříž nebo Vídeň, která jsou protkaná cyklostezkama a nechybí velké řeky s pěknýma stezkama podél nich. Velkou výhodou longboardu je, že kde se nedá jet, stačí seskočit a najednou jsou z nás neohrožení chodci. A vůbec...těch výhod a důvodů, proč nás cestování na longboardu baví je celá řada...

Surfovat městem

V první řadě, už jen ten pocit, že na svém oblíbeném prkénku můžu obloučkovat cizími ulicemi a poznávat nová místa stojí za to. Projíždět se po městě, kličkovat mezi kanály, podjíždět pod dopravní značkou a vyděsit pár úzkoprských tetek, které pak pohoršeně kroutí hlavou, je vlastně docela normální při každé takové projížďce městem. Při této příležitosti ale zároveň míjíme řadu ikonických památek.

Trénink a výlet v jednom

Kromě toho, že celý den sbíráme samé nové dojmy, nohy dostávají pořádně zabrat. Není mojí oblíbenou aktivitou na longboardu jen tak rovně jet a normálně bych na něm tolik kilometrů nenajezdila. Při návštěvě cizího města mi to ale vůbec nepřijde. Jezdíme celý den, hrozně mě to baví a někdy mi ani nedojde, že se z jednoho místa na druhé přesunujeme už hodinu, protože se neustále kochám okolím a nasávám atmosféru. 
Triky si zatím ještě uprostřed davů lidí a na chodníku vedle silnice netroufám dělat. Ale zkouším, co si můžu aspoň dovolit. Pár tanečních krůčků, stát na špičce nosu nebo úplně vzadu a jen si tak užívat jízdu a přitom trochu potrénovat balanc. Po celodenním ježdění se taky často nevyhnu pocitu, že už musím vyměnit nohu a trénovat jízdu na tu druhou, to není nikdy na škodu. Při celodenním výletě je k tomu skvělá příležitost. Navíc můžu pobavit okolí nebo svého cestovního parťáka, protože po výměně na druhou nohu jedu jako lempl.
Po celý den se taky potýkáme s překážkama jako přechody, boule, díry, patníky, koleje...a fantazii, jak tyto úseky překonávat se meze nekladou. Můj obvyklý způsob chycení prkénka mě po celém dni začal docela nudit a donutilo mě to začít zkoušet další možné varianty.
Po tomto odstavci bych měla asi už raději osvětlit, že jsme z vesnice a ve městě jezdíme jen občas, i proto je to pak pro nás takový zážitek. 

Pohodlně si sednout nebo prostřít na stůl

Není nic lepšího, než přijet k místu odpočinku, zjistit, že zem je docela špinavá a pak si uvědomit "ha, mám svoji pojízdnou lavičku"! Na longboardu se moc pohodlně sedí a pokud je prkénko o velikosti tanečního parketu, nemusím na špinavou zem pokládat ani svůj batoh. V případě kempování slouží prkno jako velmi praktická kuchyňská linka! 

Prostřeno

Nalehko

Pokud je město jen zastávka a cestujeme s velkýma báglama, najdeme si úschovnu zavazadel, kam schováme všechno harampádí a celý den pak po městě jezdíme jen s tím nejnutnějším. To ještě víc umocní pocit svobody a pohody. Ovšem jen do té chvíle, než ztratíme klíček od úschovny. 

Uíí, pár drobných a občanka v kapse. Nic víc není potřeba. 

Žádný závod s časem

Longboard není tak rychlý, abych nestíhala sledovat okolí a kochat se, a přitom ani tak pomalý, aby se za den nezvládl projet pořádný kus města. Často si jen tak určíme směr a sledujeme, kam nás kolečka dovezou. Bloudíme uličkami a když se nám nelíbí, rychle z nich zase vyjedeme. Tak či onak, na ty nejzajímavější místa a památky stejně vždycky nějak narazíme. Zároveň vidíme i místa, kam bychom normálně vůbec nezabrousili.
​...a na místech, o které bych bez longboardu ani okem nezavadila se někdy úplně zastavíme v čase. Když jsme se vraceli s kamarády z výletu do Oxfordu, strávili jsme cestou domů ještě dobrou chvíli u podchodu, kde jsme si zkoušeli slidy. Těžko by mě za normálních okolností napadlo se na takovém místě zdržovat. Podél moře bývají zase krásná zákoutí, která přímo zvou k tanečku. A vůbec kdekoliv se občas objeví místo, které láká k zastavení a troše zábavy. Vytvářím si tak i s úplně obyčejným místem během naší návštěvy krásné vzpomínky. A to je to kouzlo longboardu, ať jsem kdekoliv, můžu dělat, co mě baví a jediné co potřebuju, je prkno.

Lepší než kolo

Kromě předchozího bodu je longboard výhodný i v tom, že si ho nemusíme nijak pronajímat, bát se zodpovědnosti a že kvůli nějakému průseru finančně vykrvácet. Taky nemusíme bojovat s některými chytrými půjčovnami a strávit tak dobrou hodinu čuměním do telefonu a snahou pochopit rezervační systém. Díky tomu, že je longboard tak skladný není vůbec složité ho do města přivést. Když najdeme místo, kde si dáme oběd, není třeba zapeklitě vymýšlet, kde je odložit, ale jen je šoupnem pod stůl. Když chceme jít pěšky, není nic jednoduššího, než si prkno připnout na batoh (suchý zip nejlepší!) nebo ho vzít do ruky. Sice se po nějaké době pronese, ale dřív nebo později chůze stejně přestane bavit. Jo, a schody, které vedou k uličce, co vypadá fakt kouzelně? No problemo!

Šetrnost sama

Už kdysi dávno v Lodýně jsme se poučili, že zastávky metra jsou od sebe kolikrát až směšně blízko, ale je fakt, že ujít těch zastávek víc, trvá pěšky celkem dlouho a je to po nějaké době dost únavné. Díky longboardu se nemusíme otravovat s nakupováním lístků, bloudění v metru a tlačením se tam s ostatními lidmi. Celý den jsme venku, poznáme město v celé jeho kráse a tím myslím i úseky, které krásné nejsou a metro je bleskurychle pojdede. Kromě nervů a peněz za lístky tak ušetříme i životní prostředí, protože kromě samotného procestu výroby je longboard úplně carbon, i cokoliv jiného, free dopravní prostředek. Peníze ušetříme i po cestě, protože zatím se nám nestalo, že by po nás chtěli za longboardy v autobuse příplatek, zvlášť, když je máme připevněné ke krosnám.

Komunita a kamarádi na den

Když se potkám s někým na longboardu v protisměru, často se přátelsky pozdravíme. Je to taková anonymní rodina.
Před lety jsem celá natěšená jela se svým novým longboardem poprvé do Londýna. Nečekala jsem, jaký mě čeká super den. V Hyde parku jsem potkala místní longboardovou skupinu. Překonala jsem prvotní ostych a dala se s nimi do řeči. I oni už po mě házeli úsměvy a naznačovali, ať se k nim připojím. Kluk, co jezdil na snad nejdelším longboardu, co jsem kdy viděla, vytáhl klíč a longboard mi líp seřídil a ukázali mi pár triků. Vykládali jsme si o ježdění, dali mi pivo a parádní den jsme zakončili společným odjezdem z Hyde parku a večerní projížďkou po městě. Pamatuju si, že nás bylo fakt hodně, byla jsem šťastná jak blecha a kdosi přede mnou měl svítící desku. 

Příroda za rohem

Když jsem bydlela jsem ve Watfordu v Anglii, toužila jsem po nějaké době vidět kousek přírody jiného rázu než je městský park. Pěšky bylo všechno daleko, ale longboard mě naštěstí zanesl za město. Po celodenním pátrání se mi podařilo najít kouzelnou stezku kolem kanálu plnou housboatů, která vedla na louky za město, kde se pásly krávy. K mému překvapení jsem tam narazila i na malou U-rampu. Nedopadlo to dobře, ale radost mi to nezkazilo a nikdo to neviděl.
Stejně tak v Praze, když jsme vyrazili na longboardový výlet, byla jsem mile překvapená, jak se dá dobře jezdit například v Divoké Šárce.

Zkouška partnera

Nadpis zní strašně, ale je to tak. Všichni bereme svoje drahé polovičky na výlety, kde vše probíhá podle jejich gusta a sledují tak, jestli se ten druhý chytá a je na stejné vlně. Tahle by mohla být pro některé méně zasvěcené obzvlášť tvrdá, jako beton sám. 

Tududu-tum, tak to je na rozchod

S longboardem je život prostě o mnoho lepší, moc neváží ani nezavazí a proto nic nebrání tomu si ho s sebou vzít na cesty. A je to mnohem větší zábava, než poškrtat check-list s památkama. Na kolečkách se toho dá vidět i zažít mnohem víc! A pokud si nepřipevníme na helmu go pro nebo neprodloužíme ruku o selfie tyč, nejvíc vzpomínek si poneseme s sebou. Už teď se nemůžu dočkat dalšího výletu!

Watford

Tip na další čtení...

V létě 2018 jsme si s mým drahým mužem udělali krásný výlet do Francie na longboardech, tak trochu za surfem a poznáváním pobřeží Atlantiku v okolí španělských hranic. Jezdili jsme autobusem, vozili se na prkénkách nebo chodili po svých.

číst