Moravská poušť

​Možná, kdybychom jezdili více na kole, jedli méně masa, neplýtvali bez rozmyslu a cestovali udržitelně, nebyla by za nějaký čas klimatická změna tak neúprosná. Influencerky a youtuberky se v uplynulých letech mohly zpřetrhat, aby před kamerou zamávaly s co nejoriginálnějším menstruačním kalíškem, plátěnou taškou nebo tím nejpřírodnějším šampónem. Možná, kdyby se z bezobalového životního stylu nestal v mnoha případech jen další trend, jehož následování těm skutečně odhodlaným způsobí především finanční vykrvácení a eko-depku, nebyly by po čase extrémní výkyvy teplot noční můrou hospodářů. Možná by pak tolik obávaný mráz během pár březnových nocí zase jednou nespálil květy našeho již rozkvetlého meruňkového sadu. Jako už v několika předešlých letech, nechaly se naše stromy zlákat brzkým příchodem teplých dní a znovu se za to pěkně (doslova) spálily. Celá rozhozená a plná bezmoci procházím sadem a při pohledu na stromy s povadlými zahnědlými květy se ve mně všechno svírá. Vyčítavým pohledem cestuji rozsáhlou Moravskou pouští obklopující naši vesnici. Vyprahlé lány polí se vlní všude kolem a některé úseky jsou obzvlášť názornou ukázkou nešetrného obdělávání půdy.  

Česká krajina si zaslouží úplně stejnou míru pozornosti jako mizející deštné pralesy v Amazonii, hořící Austrálie nebo topící se lední medvědi. Jinak budeme mít sucho ne jen za domem, ale taky v puse. A že bychom svlažili ústa a rozveselili mysl blahodárnou meruňkovicí? Tak na to můžeme, jak se zdá, zapomenout rovnou.  
Začátkem roku vzala planeta snahu o environmentální osvětu do vlastních rukou a své role se chopila s opravdovou vervou – slabá zimní sezóna, nekončící požáry, pandemie, sucho, extrémní výkyvy teplot a následné ničení úrody. Když nevezmeme v potaz ani důrazné varování od planety samotné, od koho potom?

Do očí bijící realita nám dává jasně najevo, že ekologicky smýšlet (a konat) nemá být nějaký hrdinský čin. Má to být automatická věc, cítění, které prostoupí celou naši bytost a úplně přirozeně pak v souladu s ním máme jednat v každodenním životě. Kam se jen podělo naše starodávné pouto s přírodou? A kam se asi po jeho zpřetrhání podějeme my?

Doufejme, že nejen ekologické zemědělství, cenově dostupné ekologické výrobky, šetrný cestovní ruch, vegetariánské menu (s více položkami, než jen smažený sýr nebo žampiony) a všudypřítomné cyklostezky, budou v blízké budoucnosti součástí našich životů tak samozřejmou, že už nebude potřeba za zdravou planetu tak zoufale bojovat. Pokud se však teď o takový život nebudeme aktivně zasazovat, brzy se také pěkně spálíme. A možná, že to taky bude doslova.

Když už teď teda lapíme u těch počítačů, můžeme začít třeba podpisem petice vytvořenou ornitology, která žádá OSN o přidání článku 31 - práva na zdravé životní prostředí - do Všeobecné deklarace lidských práv a zakotvení tak práva lidí na zdravé životní prostředí. Více na stránkách České společnosti ornitologické - https://www.birdlife.cz/ornitologove-chteji-zaradit-zdrave-zivotni-prostredi-mezi-lidska-prava/ nebo na stránkách Birdlife International – http://www.birdlife.org/healthyplanet.

Odkaz na petici ZDE nebo klikni na obrázek níže.