O mořských hovnech a podobných ptákovinách

Posledního půl rok cestuju s cestovní kanceláří Mendelu a plním si ty nejbláznivější sny a představy, které jsem si ani neodvažovala malovat. Celý zimák mám totiž volno, tahle mezera vznikla kvůli tomu, že prodlužuju studium po Erasmu v Portugalsku (2015) a chybí mi už dodělat jen letňák. Využila jsem teda tady ten půl rok k tomu, abych zahnala ty nejhorší představy o získání titulu - tedy, že vám po třech letech tupého vysedávání v lavici v ruce přistane papír s titulem Blbce a já bych přitom věděla, že sem ani nepřičichla k pravému opičímu hovnu. Studovat tropické lesnictví v Brně je totiž fakt výzva, a Dita nebo RaYo vám to určitě jednou rádi potvrdí! Teď jsme všechny v pozici, že by nám případný propadák u státnic ani tolik nevadil, vzhledem k tomu, co všechno už nám škola dala! (ale jistě, že vadil...)

holky pod moskitiérou kdesi uprostřed Amazonie

A tak sem se krátce po Brazílii ocitla opět a zas v úžasném Portugalsku.  Je to pecka, každý den mi buší srdce nadšením, protože budu stážovat v organizaci, která se věnuje mořským ptákům, komerčnímu rybolovu a ochraně přírody na ostrovech Berlengas, kousíček od milovaného Baleal.

ostrov Baelal a malá rybářská osada

​Je to parádní ironie, celá tahle mořská záležitost! Dovolte mi povykládat krátký příběh:
Sedím připosraná na přijímačkách na vysokou v Olomouci, právě čerstvě vyfackovaná zjištěním, že i když miluju zvířátka, vůbec nevím, jak je na poznávačce pojmenovat a to ani  ty nejběžnější druhy. Takhle kvalitní přírodovědec jsem, musím se přiznat, doteď. Pokračovala jsem na šibenici, k ústní části přijímaček. Pán s veleváženým výrazem, co by si kvůli tomu svému akademickému ksichtění se taky zasloužil jednu zprava, se mě zeptal, jak si to teda představuju až dostuduju bakaláře. Co já vím? Mně možná zejtra srazí auto a on se mě ptá, co budu dělat za tři roky? "No...mně se líbí mořská biologie". A ten pán praví, div se ze sebe neposere: "Tak mi řekněte názvy nějakých mořských živočichů, nejlépe latinsky" Ztuhla mi krev v žilách, možná si teď, po pěti letech, z pána dělám prdel, ale v ten moment jsem měla v kalhotách jedno velké mořské hovno. A ani na to jsem si nevzpomněla. Jediný, co mě napadlo, byl terej. Tak se zebe soukám: "No..., tak třeba terej."
"No..." odfkrne, div mu pohrdáním nevypadnou oči z důlků "...ano, to je mořský pták. Ještě nějaký tvor z vás vypadne? Co třeba mořská okurka?"
Na přírodovědeckou fakultu v Olomouci jsem se, k velkému překvapení všech, nedostala.
A tak, když jsme před týdnem odplouvali z dvoutýdenního pracovního pobytu na ostrově Berlenga, sledovala sem z lodě, jak nádherní terejové okolo loví a jako vystřelené šípy mizí pod hladinou moře. Se spokojeným úsměvem na tváři jsem si po tolika letech najednou vzpomněla na ten těžce demotivující zážitek. Nevěřícně jsem hleděla na tereje. Jak je možné, že jsem tady, i když vím pořád stejný hovno jako před těma pěti rokama? Zaraženě i pobaveně vzpomínám....terej v letu zpomalil, udělal jakousi zvláštní piruetu a střemhlav zasvištěl pod hladinu...A jestlipak ten akademický šašek ví, jak se latinsky řekne "kurevský nadšení pro věc"?

​melancholický racek