Ranní zprávy

Občas mě dohání následky mého celoživotního nezájmu o dění ve světě, politiku a zprávy. Snažím se to napravit a jako jeden z prostředků, jak toho docílit, je přirozeně také portál novinky.cz. Dnes jsem si zase jednou připomněla, proč jsem ze zpráv místo přívalu vědomostí pociťovala spíše návaly vzteku.

​Hned třetí titulek za bombardováním v Pásmu Gazy hlásá: "Kamera zachytila, jak silný vítr mrštil s umývači oken v Číně o mrakodrap." Pochopitelně nechybí video, na které upozorňuje červený odkaz. Stačí jen zmáčknou. Můj žaludek se pokusil o kotrmelec. Co mi má tato zpráva přinést? Po váhavém rozkliknutí titulku se na stránce automaticky spouští video, které se zrychleným tepem ihned vypínám. Ponořím se do hluboké četby čtyř odstavců o dvou větách.  

Vyvrcholením celého textu bylo právě video určené divákům lačnícím po nějaké šimravé senzaci. Není nad to se v 7:30 ráno podívat, jak s někým vítr mrští o mrakodrap a ukončí jeho život. Autorovi článku nestálo ani za to nalézt pro zemřelé uctivější označení než "umývači oken". Měli svůj život, možná děti, partnerky nebo partnery (abych nezapomněla). Zatímco čtenáři novinek si pouští video stále dokola a přispívají k článku duchaplnými komentáři, pozůstalí někde tam daleko v Číně se teď musí srovnat se ztrátou manžela, otce nebo syna. Plánují pohřeb a budou muset najít novou sílu do života. Poučení z textu si snad můžou odnést alespoň vedoucí staveb. Autor článku mě prostoduchostí svého výtvoru tak rozčílil, že bych s ním nejradši mrštila do kravince symbolizujícího výsledek jeho práce a celé to, pochopopitelně, natočila.

A tak jsem se s porozuměním slitovala nad svým šesnáctiletým já, kdy jsem neochotně poslechla rodiče a přidala se k nim ve sledování večerních zpráv. Lidé házeli na politiky vajíčka a kamera zachytila, jak Paroubkovi stékala z obličeje. Hned jsem se zvedla a šla se psy do lesa. V korunách stromů ještě doznívalo moje nechápavé: "Proč, proč, proč?" Během procházky lesem ale zase všechno začalo dávat smysl a bylo líp. 

A tak to s tím vzděláváním raději nebudu přehánět a zůstanu jen u oblíbených novin a rádia. Tam jsme snad ještě chráněni před novinářským odpadem.