Rozhovor se studentkou bárou žilkovou o výzkumu žiraf

Fotografie: Bára Žilková

V následujícím rozhovoru se seznámíte s Bárou Žilkovou, která zkoumá žirafy v lidské péči už od bakalářského studia na Fakultě tropického zemědělství v Praze. Zůstala jim věrná i během magisterského studia a tyto dny právě tráví dokončováním své diplomové práce. Mohlo to být už minulý rok, ale kvůli komplikacím se sběrem dat se rozhodla odevzdání odložit.
Rok utekl jako voda a Bára mezitím celou nepříjemnou záležitost proměnila v příležitost. V nečekaně nově nabytém čase odjela za žirafami do holandské zoo v Emmenu, kde absolvovala tříměsíční stáž a posbírala spoustu nových dat. Cestovala ale i po Británii, kde navštívila zoologickou zahradu v Colchesteru a West Midlands Safari Park.
Bářin příběh mám ráda právě proto, že díky nepříjemnému kroku zpátky, který musela těsně před ukončením studia udělat, získala nakonec mnohem víc. Povídáme si o tom, co přesně na žirafách sleduje, jaké to je pracovat v zoologické zahradě a jak chov žiraf v zoologických zahradách vnímá. Také se dozvíte, proč v Holandsku nehoubařila a která místa si obzvlášť oblíbila.

READ IN ENGLISH

Ahoj Báro! Tak proč zrovna žirafy?
Jsou to krásná a neobvyklá zvířata. Už jen to, že to jsou nejvyšší suchozemští savci. A ty jejich ohromné, krásné oči a ladné pohyby. Při běhu vypadají jak ve slowmotion! (směje se)

Co přesně na nich zkoumáš?
Na bakaláři jsem sledovala kondici jedinců v pražské zoo. Na magisterském studiu jsme se s vedoucí domluvily, že by bylo dobré toto téma rozšířit. Zaměřuji se převážně na vztah tělesné hmotnosti s BCS (Body Condition Score), tedy kondicí. Stručně řečeno, sleduji váhu a kondici jedinců a jak vnější, tak vnitřní faktory, které by je mohly ovlivňovat. A snažím se najít vztah mezi nimi. Těmi zmíněnými faktory jsou: pohlaví, druh (taxon), výška, věk, roční období (kdy žirafy zůstávají v pavilonech nebo naopak mají pohyb venku), u samic také laktaci, paritu (kolik mláďat již měly) nebo antikoncepci. Také u březích samic zaznamenávám vliv stádia březosti na váhu a kondici.

​K čemu jsou potom získané údaje v praxi?
Díky dlouhodobě sledovaným faktorům dokážeme včas zaznamenat například to, že kvůli měnící se kondici je něco v nepořádku a tím pádem by se tomu měla věnovat pozornost. Třeba změnou krmné dávky. K zachycení vztahu váhy a kondice bychom také chtěli vymyslet vhodný kondiční index, ze kterého by šla zpětně spočítat váha jedince. Mohlo by to být přínosné pro ty zoologické zahrady, které nemají váhu. To je totiž často velmi finančně a také organizačně nákladné. Ještě ale nevíme, jestli se nám to podaří.

​Jaký je tvůj názor na chov žiraf v zoologických zahradách a můžou výsledky tvé práce nějakým způsobem pomoci i těm ve volné přírodě?
Žirafám se v péči člověka daří a rozmnožují se velice úspěšně. Ale reintrodukce do volné přírody je podle mě zanedbatelná. Žirafy v zoo plní roli spíše edukační, jsou to lákadla pro návštěvníky. Také je můžeme pozorovat, zkoumat jejich chování a ekologii a tím pomoci jejich příbuzným ve volné přírodě. Moje práce žirafám ve volné přírodě spíše nepomůže, primárně se zaměřuje na zlepšení jejich chovu.

Popsala bys, jak probíhá sběr dat k tvojí práci?
Probíhá dvojím způsobem. Buď mi data chovatelé pošlou anebo se vážení účastním. V Zoo Praha jsem pravidelně navštěvovala proces vážení a data si přímo zapisovala a také zaznamenávala kondici jedinců podle bodového systému, který je navržen přímo pro žirafy.
Boduje se na základě vizuálního pozorování určitých tělesných oblasti a poté se celkový tělesný dojem přiřadí do správné kategorie (1-8), kde 1 se přiřazuje k vychrtlým jedincům a 8 k obézním. Obézní žirafu jsem nikdy neviděla, ani jsem neviděla, že by někdo jiný hodnotil číslem 8. Spíše se stává, že je některý z jedinců podvyživený.

Ukázka z Bářiného klíče k určování kondice žiraf:

Právě na prvním způsobu se sběr dat zdržel a práci jsi se rozhodla dokončit až tento rok. Jak se zrodil ten nápad využít nově nabytého volného času ke stáži? Podle čeho sis vybírala, kam pojedeš?
Hodnocení kondice žiraf je velmi subjektivní. Rozhodla jsem se, že by bylo dobré některé zahraniční zoo navštívit osobně a s vedoucí jsme se shodly na tom, že by to bylo velmi přínosné. Kontakty jsem už měla, takže jsem jen začala obepisovat. Nakonec se mi ozvali z Wildlands Adventure Zoo Emmen v Nizozemí, kde jsem strávila 10 týdnů.

Účastnila ses stáže v rámci nějakého programu nebo jsi jela na vlastní pěst?
Vyjela jsem v rámci programu Erasmus+ zahraniční praktická stáž. Nejdříve jsem absolvovala pohovor na zahraničním oddělení u nás na univerzitě. Napsala životopis, motivační dopis a poté ještě pár papírování.

Jak vypadal tvůj normální pracovní den v holandské Zoo?
Ráno jsem přijížděla na půl 8 a pracovala přibližně do 4 odpoledne. Pracovala jsem ve stáji, kde jsme měli na starost zebry, žirafy, nosorožce bílé, vodušky velké, pakoně a dvě stáda impal. Ráno jsme se vždy dohodli, jak ten den bude probíhat a co potřebujeme stihnout. Zásadně jsme museli vyčistit všechny boxy, dát zvířatům krmení (granule pro okusovače či spásače, seno, vojtěšku, čerstvý okus atd.) a to samé udělat i ve venkovním výběhu. Na starost jsme měli také stáj s velbloudy dvouhrbými a onagery.

Co tě na práci v zoo nejvíce baví a naplňuje?
Primárně být v přítomnosti zvířat, dozvídat se nové poznatky a ty následně předávat návštěvníkům.

Co sis ze stáže v nizozemské zoo odvážela domů?
Práce v zoo je náročná a je to dřina, vyžaduje to zapálení a lásku ke zvířatům a já jsem vděčná za tuto možnost si to vyzkoušet. Být v tak blízkém kontaktu se zvířaty a poznat je jako individua je úžasné. Za těch pár týdnů již začnete rozeznávat jejich osobnosti. Naučila jsem se například práci s nimi v rámci tréninku, učili jsme žirafy i nosorožce nechat si dobrovolně prohlídnout paznehty. Také jsem se zbavila studu mluvit v cizím jazyce a nemyslet na to, zda dělám nějaké gramatické chyby. Protože ve výsledku je to stejně jedno. A našla jsem si spoustu přátel.

Kromě práce v zoo jsi poznávala novou zemi. Jak jsi trávila volný čas v Holandsku, stihla jsi i něco procestovat?
Jezdila jsem hodně na kole, překvapivě (směje se). Emmen leží u hranic s Německem, takže příroda není nějak odlišná od naší, jen je tedy placatá. Často tam pršelo, takže vše bylo krásně zelené a všude rostly houby. V Nizozemí je zákaz sběru, místní se celkem podivovali, že v Čechách je houbaření považováno skoro za národní sport. Objevila jsem asi 60 km od Emmen krásné studentské městečko Groningen, které mi učarovalo, takže jsem tam jezdila autobusem celkem často. Taky mě byli navštívit rodiče, kamarádky i přítel, takže jsem měla na pár víkendů o zábavu postaráno. Dokonce jsem se v Emmen seznámila s Češkou, se kterou jsme se skamarádily a navštěvovaly se. Také jsem vyjela s kolegy chovateli na Harpij Conference v Beekse Bergen Safari Park kousek od města Tilburg. To je konference holandských i belgických chovatelů. Zoo Bergen bych přirovnala k naší Dvorské Zoo, i když mnohem větší. Je tam možnost několika safari okruhů - pěší, auto safari, bus safari, ale i lodní safari. Zoo je obrovská a nachází se v lese, člověk získá pocit, že zvířata zde mají volnost.

Spoustu českých studentů v Holandsku se stipendiem nevychází, jaká je tvoje zkušenost?
Bylo to těžké, stipendium mi pokrylo jen půlku ubytování, vše ostatní jsem si platila sama. Měla jsem našetřeno a naštěstí mi přispěli rodiče. 

Jak teď zpětně hodnotíš sled všech událostí kolem diplomky?
Velmi pozitivně! Jsem ráda, že jsem získala čas navíc, větší množství dat, zkušeností a nové přátele, které bych jinak nepoznala.
​
Plánuješ cestu za žirafami do volné přírody?
Určitě ano! Sním o Botswaně.

Popsala bys na závěr některý z tvých oblíbených momentů se žirafami?
V Emmenu jsem si oblíbila mladého, tříletého, samce jménem Bakari. Byl hrozně zvědavý. Při vážení se vždycky hrozně těšil a chtěl jít na váhu jako první, nikdy nechtěl slézt dolů a chtěl jít znova. Když jsme si žirafy občas fotili, pro záznam, tak jsme si z nich dělali srandu, že se jim to líbí a nakrucují se před foťákem, jako modelky na castingu. Nejdřív fotka a pak na váhu. 90-60-90… (směje se).