Zápiský z Maroka - II. část

Než nám ruce a celý zbytek těla vypovědělo službu po každodenním plácání se ve vodě, surfování bylo hlavní náplní našeho dne. Vlny byly sice malinké, ale právě takové mi vyhovujou po několikaměsíčním suchozemském životě. Městečko Aourir, ve kterém jsme bydleli, leží u hlavní silnice a bylo tam dost rušno. Každý den jsme ale prozkoumávali i okolní pláže a nejvíce zvědavá jsem byla na proslulý Taghazout. Trochu jsme se "báli", že to tam bude přeplácané surfařským vibem, ale zase jednou jsem se přesvědčila, že surfařský turismus umí pěkně splynout s místní kulturou a životním stylem. Strach z velkých prodejen Quicksilveru a bilboardů s reklamami na školy byl zatím naštěstí úplně zbytečný. 
Narozdíl od Aouriru, o kterém jsem si původně mysleli, že bude zapadlejší, nebyla v Taghazoutu ani asfaltová cesta a atmosféra byla mnohem kouzelnější. Půjčovny prken se tísnily v úzkých marockých uličkách mezi obchůdky s ovocem a zeleninou. Stejně tak do prostředí zapadly malé restaurace a kavárny. Obzvlášť se mi zalíbila kavárna na kraji chodníku s výhledem na pláž Panorama point. Stolek schovaný pod pergolou porostlou nějakou rostlinou s velkými žlutými květy působil jako nějaká skrýš pro pisálky a snílky. Z útulného úkrytu jsme se kochali pohledem na malou plážičku přímo pod námi, na které stály staré (ale pořád ještě funkční) dřevěné a rybářské loďky natřené na modro.

V Taghazoutu jsou aspoň 4 známé pláže (Taghazout beach, Panorama point, Anchor a Killer point) a my jsme se na celý den i s prkny zabydleli na dlouhé pláži Taghazout táhnoucí se až zpátky "domů" do Aouriru. Pláž dělí od centra městečka jen pár kroků. Během cesty dolů z útesu je krásný výhled na široké okolí a dlouhou pláž. Na pláži jsme zůstali celý den a odešli před západem Slunce. Ten jsme strávili na útesu sledováním surfařů. Společnost nám dělal pouliční psík, který se sice tvářil hrozně hladově, ale nakonec mu kus mojí bagety nebyl dost dobrý! Líně do něho šťoural čumákem a pak odkráčel zkusit štěstí k vedlejší skupince.

Odešli jsme pomalu zpátky k autobusové zastávce, kde si hrála děcka na velkém asfaltovém parkovišti nebo sjížděli kopec na letitém skejtu. Kolem pobíhaly ženské a místo dětí naháněly domů kolem se pasoucí kozy. I když vzdálenost mezi pobřežními městečky není vůbec velká, cesty vedou naokolo kopcovitou krajinou, která pobřeží lemuje. Seshora je pak krásný výhled na oceán, rozsvěcující se města v přicházející noci, která střídá den mizející za modrým horizontem.