Občas mě dohání následky mého celoživotního nezájmu o dění ve světě, politiku a zprávy. Snažím se to napravit a jako jeden z prostředků, jak toho docílit, je přirozeně také portál novinky.cz. Dnes jsem si zase jednou připomněla, proč jsem ze zpráv místo přívalu vědomostí pociťovala spíše návaly vzteku.
Do očí bijící realita nám dává jasně najevo, že ekologicky smýšlet (a konat) nemá být nějaký hrdinský čin. Má to být automatická věc, cítění, které prostoupí celou naši bytost a úplně přirozeně pak v souladu s ním máme jednat v každodenním životě. Kam se jen podělo naše starodávné pouto s přírodou? A kam se asi po jeho zpřetrhání podějeme my?

O životních snech a mořských okurkách

Opět jsem se ocitla v krásném Portugalsku. Z pozice stážistky v tamní pobočce BirdLife (SPEI) se zabývám ochranou mořských ptáků na malých ostrovech Berlengas, na dohled od surfaři oblíbeného Baleal! Prožívám chvíle jako z Discovery Channelu. Přitom nepatřím mezi klasické přírodovědce, kteří od malička obraceli každý kámen, znali všechny druhy ve svém okolí pravými jmény a vyhrávali přírodovědné olympiády. Zdá se , že k dosažení osobních cílů naštěstí  vede mnoho cest.