Z DENÍKŮ MÝCH PSÍKŮ

Frodíkovo nové dobrodružství

​Bylo to 15. ledna 2020, kdy Frodí duše opustila vyhřáté místečko u krbu. Pochopitelně si před svým odchodem neodepřel oblíbenou večeři následovanou krátkým venčícím kolečkem. Po příchodu domů ho opustily poslední zbytky sil a v tátově náruči zakončil svoji klikatou pouť. Byl doma se svým nejmilejším z primátů, v krbu praskal oheň a nezbylo, než doufat, že hezčí život ani smrt by si nemohl přát.  

Romantik uvězněný v těle Arčího

To jsme takhle seděli na velkém šutru uprostřed Labe. Byl teplý jarní den. Jen jsem tak seděla, hongala nohama ve vzduchu a nasávala všechny krásy toho dne, který jsme zahájili dlouhou procházkou. Arčí si stoupl vedle mě. Chvíli zvědavě hleděl na proud řeky uhánějící pod ním a opět se tvářil, jakoby skládal verše.

Frodí pantomima

Frodo je odjakživá taková malá velká živoucí pohroma. I když tím, jak nabírá roky, některé jeho nedostatky stáří vymýtilo, jiné zůstávají neměnné, či dokonce přibývají nové. S jeho narůstajícím věkem tedy námětů na povídání o jeho tragikomických vlastnostech neubývá, ba naopak. ​

​"Ten už má taky nějaké roky, že?"

Krátký foto příspěvek o tom, jak se snažím vyrovnávat s tím, že roky těm naším hafíkům přibývají nějak moc rychle.  ​

Psí jóga?

Arčí najde zalíbení ve všem, co vymyslím, jen s tou jógou si pořád neví rady.

Frodo fplínách

Z našeho Frodíka se stal starý psí smrdící kmet